Přírodopis

Ryby (paprskoploutvé ryby) jsou nejpočetnější skupina obratlovců. Žijí ve sladké i slané vodě.

Znaky z tabulky

• vodní, kostěné šupiny, kostra už většinou kostěná, žábry kryté skřelemi, ploutve

Stavba těla

• tělo: hlava – trup – ocas, většinou proudnicový tvar
• kůže se slizem a kostěnými šupinami
• ploutve: párové = prsní a břišní; nepárové = hřbetní, řitní a ocasní (ocasní pohání rybu vpřed)
• dýchají žábrami, které kryjí skřele
• postranní čára – smyslový orgán na bocích, vnímá pohyb a proudění vody
• plynový měchýř – pomáhá rybě vznášet se ve vodě
• teplota těla je proměnlivá – podle okolní vody

Rozmnožování

• samice klade jikry (vajíčka), samec je oplodí mlíčím → vnější oplození ve vodě (= tření)
• z jiker se líhne plůdek

Podle prostředí

• sladkovodní – kapr, štika, sumec, pstruh, okoun
• mořské – treska, makrela, tuňák, sardinka
• tažné – stěhují se mezi mořem a řekami: losos, úhoř

Paryby se dělí na

Žraloci

• žralok bílý – velký dravec, ostré zuby v několika řadách (vypadané se nahrazují), loví ryby i tuleně
• žralok velrybí – největší paryba, ale neškodný: živí se planktonem (není to velryba!)
• kladivoun – hlava ve tvaru kladiva, oči na jejích koncích
• máčka skvrnitá – malý žralok evropských moří, klade vajíčka v rohovitých pouzdrech

Rejnoci

• rejnok ostnatý – ploché tělo, žije na dně, na hřbetě a ocasu trny
• manta – největší rejnok, „létá“ vodou pomocí velkých ploutví, živí se planktonem
• trnucha – na ocase má jedovatý trn

Potravní řetězec se žralokem

Co kdyby žralok vyhynul?

Žralok je dravec – reguluje počet zvířat, která loví. Bez něj by se jeho kořist přemnožila a narušila by se rovnováha v moři.

Lov žraloků

Řešení: omezit nebo zakázat lov, chránit oblasti moře, nekupovat výrobky ze žraloků.

Paryby

• patří k nejstarším skupinám obratlovců
• žijí ve vodním prostředí
• hydrodynamický tvar těla
• chrupavčitá kostra, drsné šupiny, ploutve, dobře vyvinuté zuby, žaberní štěrbiny (nemají skřele)
• zástupci: žraloci, rejnoci, manta – např. máčka skvrnitá, rejnok ostnatý

Vybrané znaky obratlovců

Adaptace = přizpůsobení stavby těla nebo chování prostředí, ve kterém organismus žije.

Jak se zvířata přizpůsobila vodě

• hydrodynamický (proudnicový) tvar těla – snadno klouže vodou: makrela, tuňák, žralok, delfín
• ploutve – u ryb a parybů; u tuleně a karety se končetiny přeměnily v ploutve, tučňák má místo křídel ploutvičky
• tuková vrstva pod kůží – chrání před chladem: tuleň, kosatka, tučňák
• žábry – ryby a paryby dýchají kyslík rozpuštěný ve vodě; kosatka, delfín, tuleň i kareta dýchají plícemi → musí se vynořovat pro vzduch
• život v hejnu – makrela: ochrana před predátory
• zbarvení – tmavý hřbet a světlé břicho (tuňák, žralok, tučňák) → zvíře není vidět ze shora ani zespodu

Kdo je kdo

Ryby s neobvyklými adaptacemi

• piraňa – ostré zuby, loví v hejnech; sladké vody Jižní Ameriky (Amazonka)
• létající ryba – velké prsní ploutve, vyskočí a plachtí nad hladinou, tak uniká predátorům; teplá moře
• ropušnice – vypadá jako kámen (maskování), má jedovaté ostny; Indický a Tichý oceán

• žijí v moři a v oceánech
• paprsčitě souměrné tělo
• tělo vyztužené vápenatými destičkami a jehlicemi
• na těle panožky → pohyb
• v těle mají vodní cévy (proudí jimi mořská voda) → rozvod živin a kyslíku a odvod odpadních látek
• vysoká schopnost regenerace

Hvězdice

• tělo tvořeno terčem a 5 rameny, na těle ostny a hrbolky
• dravci – loví měkkýše, korály
• vychlípitelný žaludek
• při ohrožení odvrhují rameno, které doroste
• zástupce: hvězdice vzácná

Ježovky

• tělo kryto krunýřem ze srostlých vápenatých destiček, na krunýři ostny
• živí se všežravě (řasy, drobní živočichové)
• zástupci: ježovka dlouhoostná, ježovka diadémová

Sumýši

• „mořské okurky“, válcovité tělo
• nemají paprsčitou souměrnost – jsou dvoustranně souměrné
• nemají vápenitou kostru, pohybují se plazením
• zástupci: sumýš jedlý, sumýš Forskalův, sumýš pestrý

Původ strunatců

• předchůdci nejsou známí – strunatci jsou izolovaná skupina živočichů
• příbuzné vztahy mají k druhoústým → nejblíž mají k polostrunatcům a ostnokožcům

Od jednodušších ke složitějším

Vývojová řada obratlovců

Život se postupně přesouval z vody na souš: obojživelníci ještě potřebují vodu pro vajíčka a larvy, plazi už kladou vejce na souši a ptáci a savci mají stálou teplotu těla.

Kdy vznikli (přibližně, v milionech let)

➡️ Od vzniku prvních strunatců po vznik člověka uplynulo přes 500 milionů let.

Kmen strunatci = nejdokonaleji organizovaná skupina živočichů.

5 hlavních znaků strunatců

1. struna hřbetní (chorda dorsalis)
2. centrální nervová soustava (mícha a mozek)
3. srdce je uloženo na břišní straně těla
4. žaberní štěrbiny
5. trávicí trubice vyúsťuje před koncem těla → vytváří se ocas

Rozdělení strunatců – 3 podkmeny

Pláštěnci

• mořští živočichové, vývojově nejnižší strunatci
• vakovité / soudečkovité tělo s jednovrstevnou pokožkou, která vylučuje rosolovitý plášť (tunica)
• plášť tvoří tunicin – polysacharid podobný celulóze; může obsahovat i jehličky z uhličitanu vápenatého
• rozmnožují se pučením (vznikají kolonie) nebo vnějším oplozením; jsou hermafrodité (obojetníci)
• třídy: sumky, salpy, vršenky

Bezlebeční

• volně pohybliví, mořští, obývají písčité mělčiny
• znaky strunatců mají po celý život (chorda, nervová soustava)
• chorda i v předním konci těla, nemají lebku
• rybovité tělo, hřbetní a břišní ploutevní lem, ocasní ploutvička
• mozek a mícha nejsou rozlišené (nervová trubice je vpředu jen mírně rozšířená)
• věnec brv kolem úst – živí se planktonem; smysly: světločivné a hmatové buňky
• vnější oplození, nepřímý vývoj (larva)
• zástupce: kopinatec

Obratlovci

• chrupavčitá nebo kostěná vnitřní kostra, páteř a lebka
• tělo: hlava, trup, končetiny, ocas (kruhoústí končetiny nemají)
• končetiny – ploutve, nohy, křídla, nebo mizí (hadi)
• vícevrstevná pokožka

• jednobuněčné (kvasinky) i mnohobuněčné (plísně, houby s plodnicí)
• nepatří mezi rostliny – netvoří fotosyntézu, energii musí získávat ze svého okolí
• fungují jako rozkladači a parazité
• hyfy = tenká vlákna, tvoří podhoubí i plodnice

Houby a člověk

• Alexander Fleming objevil penicilin (1928) – z plísně
• mykologie = věda studující houby
• mykóza = napadení lidského těla houbami

Dělení hub podle použití

• a) jedlé – např. hřib smrkový, liška obecná
• b) nejedlé – nejsou jedovaté, ale nejdou jíst (např. hořký hřib žlučník)
• c) jedovaté – např. muchomůrka zelená (smrtelně jedovatá), hřib satan

Skupiny řas: zelené řasy, hnědé řasy, ruduchy.

Základní znaky

• fotosyntetizující organismy
• autotrofní – živiny si vytváří samy
• uvolňují kyslík
• mohou být jednobuněčné i mnohobuněčné

Důležité pojmy

• fotosyntéza – tvorba živin pomocí světla
• chlorofyl – zelené barvivo
• autotrofní – vyrábí si vlastní organické látky

Proč nejsou pravé rostliny

• nemají pravý kořen, nemají stonek, nemají pravé listy
• látky přijímají celým povrchem těla

Stélka

• = jednoduché tělo řas, nemá rozlišený kořen, stonek a list
• může být vláknitá, lupenitá nebo jednobuněčná

Stavba těla

• jednobuněčné → jediná buňka
• mnohobuněčné → mnoho buněk
• vláknité → buňky v řadě za sebou

• jednobuněčné prokaryotní organismy (nemají pravé jádro), velmi odolné
• výskyt téměř všude: slaná i sladká voda, souš, kůra stromů, půda, sníh, poušť, písek
• jsou schopné fotosyntézy → významný producent kyslíku
• na počátku vývoje byly základem pro chloroplasty v buňkách rostlin

Vodní květ

• = přemnožení sinic u hladiny stojatých vod
• ve sladké vodě, hlavně v letních měsících
• nebezpečí: produkují toxiny a dráždivé látky (pozor na koupání), brání přístupu světla a kyslíku do vody