Slovní druhy
| # | Slovní druh | Otázky / poznávací znak | Příklady |
|---|---|---|---|
| 1 | Podstatná jména | kdo? co? — ukážeme si: TEN, TA, TO | pes, škola, štěstí |
| 2 | Přídavná jména | jaký? který? čí? — vlastnosti | velký, zelený, psí |
| 3 | Zájmena | zastupují jména nebo na ně ukazují | já, ty, on, můj, kdo, který |
| 4 | Číslovky | kolik? kolikátý? — počet, pořadí | pět, první, dvakrát |
| 5 | Slovesa | co dělá? co se děje? | běží, spí, bude psát |
| 6 | Příslovce | jak? kde? kdy? proč? | rychle, venku, včera |
| 7 | Předložky | vztahy: místo, čas, směr, způsob | na, pod, před, do, k, bez |
| 8 | Spojky | spojují věty a větné členy | a, ale, protože, aby, když |
| 9 | Částice | uvozují věty, vyjadřují postoj | ať, kéž, snad, prý |
| 10 | Citoslovce | zvuky, nálady, pocity | haf, bum, ach, jé |
OHEBNÉ × NEOHEBNÉmění × nemění svůj tvar
Ohebné (1–5) mění tvar podle pádu, čísla, rodu, osoby, času… — podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa.
Viděli jsme psa, tomu psovi jsme hodili klacek a psa jsme honili.
Neohebné (6–10) mají vždy stejný tvar — příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce.
Podstatná jména — pád, číslo, rod, vzor
PÁD7 pádů, ptáme se celou pádovou otázkou
| 1. | kdo? co? | 5. | oslovujeme, voláme |
|---|---|---|---|
| 2. | (bez) koho? čeho? | 6. | (o) kom? čem? |
| 3. | (ke) komu? čemu? | 7. | (s) kým? čím? |
| 4. | (vidím) koho? co? | ||
ČÍSLOjednotné × množné
Jednotné — jedna osoba, zvíře, věc; množné — více. Vzor určujeme vždy v jednotném čísle (kuřata → kuře).
RODten / ta / to + životnost
Rod zjistíme ukazovacím zájmenem: ten (mužský), ta (ženský), to (střední).
Mužský rod dělíme na životný a neživotný — rozhoduje tvar 1. a 4. pádu: změní-li se (sněhulák → sněhuláka), je životný; nezmění-li se (hrad → hrad), je neživotný. Gramatická životnost se nemusí shodovat s přirozenou!
VZORY PODSTATNÝCH JMENpán, hrad, muž, stroj · žena, růže, píseň, kost · město, moře, kuře, stavení
| Rod | Vzor | 2. pád | Poznávací znak |
|---|---|---|---|
| mužský | pán (životný) | pána | 1. p. souhláska tvrdá, 2. p. -a |
| hrad (neživotný) | hradu | 1. p. souhláska, 2. p. -u/-a | |
| muž (životný) | muže | 1. p. souhláska měkká, 2. p. -e | |
| stroj (neživotný) | stroje | 1. p. souhláska měkká, 2. p. -e | |
| předseda | předsedy | 1. p. -a | |
| soudce | soudce | 1. p. -e | |
| ženský | žena | ženy | 1. p. -a |
| růže | růže | 1. p. -e | |
| píseň | písně | 1. p. souhláska, 2. p. -ě/-e | |
| kost | kosti | 1. p. souhláska, 2. p. -i | |
| střední | město | města | 1. p. -o |
| moře | moře | 1. p. -e | |
| kuře | kuřete | 1. p. -e, 2. p. -ete | |
| stavení | stavení | 1. p. -í |
Přídavná jména — druh, vzor
| Druh | Vzor | Poznávací znak | Příklad |
|---|---|---|---|
| tvrdá | MLADÝ | končí na -ý/-á/-é | velký, zelená, nové |
| měkká | JARNÍ | končí na -í ve všech rodech | cizí, psí, letní |
| přivlastňovací | OTCŮV / MATČIN | čí? — komu něco patří | otcův kabát, matčina kniha |
Přídavná jména se shodují s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě. V množném čísle mužského životného rodu mají tvrdá přídavná jména koncovku -í (mladí muži), jinak -é/-á.
🎯 Procvičit přídavná jménaSlovesa — osoba, číslo, způsob, čas
OSOBA A ČÍSLO1./2./3. osoba, jednotné/množné
| Osoba | Jednotné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|
| 1. | já (píšu) | my (píšeme) |
| 2. | ty (píšeš) | vy (píšete) |
| 3. | on, ona, ono (píše) | oni, ony, ona (píšou) |
ČASminulý, přítomný, budoucí
Minulý — děj se odehrál: psal jsem, psali jsme. Přítomný — děj probíhá nyní: píšu, píšeš. Budoucí — děj teprve nastane: budu psát, napíšu.
ZPŮSOBoznamovací, rozkazovací, podmiňovací
Oznamovací — vyjadřuje skutečný děj, existuje ve všech časech: plaveme, plavali jsme, budeme plavat.
Rozkazovací — příkaz, zákaz, žádost, rada; čas u něj neurčujeme: piš! pište!
Podmiňovací — děj, který by mohl nastat; pomocná slova by, bych, bychom, byste: šel bych, byl bych šel.
Stupňování přídavných jmen a příslovcí
| 1. stupeň | základní tvar | rychlý, dobrý, dobře |
|---|---|---|
| 2. stupeň | komparativ (srovnání) | rychlejší, lepší, lépe |
| 3. stupeň | superlativ (nej-) | nejrychlejší, nejlepší, nejlépe |
dobrý — lepší — nejlepší · zlý — horší — nejhorší · vysoko — výše — nejvýše