Lidová moudrost — přísloví, pořekadla, rčení, pranostiky
PŘÍSLOVÍuniverzální životní moudrost a poučení
| Bez práce nejsou koláče. | Pro dosažení úspěchu je třeba pracovat. |
| Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. | Kdo chce ublížit druhému, nakonec ublíží sám sobě. |
| Darovanému koni na zuby nehleď. | K darovaným věcem nebuď kritický. |
| Chytrému napověz, hloupého trkni. | Chytrý pochopí náznak, méně chápavému je třeba vše vysvětlit. |
| Starého psa novým kouskům nenaučíš. | Staršího člověka je těžké naučit nové věci. |
| Nehas, co tě nepálí. | Nepleť se do věcí, které se tě netýkají. |
| Kdo se bojí, nesmí do lesa. | Bez odvahy riskovat nelze dosáhnout cíle. |
| Lež má krátké nohy. | Lži se rychle odhalí. |
| Sytý hladovému nevěří. | Kdo má dostatek, nechápe, jaké je být v nouzi. |
| Co na srdci, to na jazyku. | Říkat bez přetvářky, co si člověk myslí. |
| Jablko nepadá daleko od stromu. | Děti přebírají vlastnosti a chování rodičů. |
| Kdo se moc ptá, moc se dozví. | Kdo se ptá, získá víc informací (někdy víc, než chce). |
| Dobrá rada nad zlato. | Kvalitní rada má obrovskou hodnotu. |
| Všude dobře, doma nejlépe. | Domov je nejpříjemnější a nejbezpečnější místo. |
| Ranní ptáče dál doskáče. | Kdo začne brzy, dosáhne většího úspěchu. |
| Ráno moudřejší večera. | Po vyspání se situace jeví jasněji. |
POŘEKADLOpodobné přísloví, míří na konkrétní situace
| Dvakrát měř, jednou řež. | Před rozhodnutím si vše dobře rozmysli. |
| Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. | Jak se chováme k ostatním, tak se oni chovají k nám. |
| Ruka ruku myje. | Lidé si vzájemně pomáhají nebo kryjí své činy. |
| Kdo šetří, má za tři. | Šetrný si může dovolit víc než marnotratný. |
| Kovářova kobyla chodí bosa. | Odborník zanedbává tutéž oblast u sebe. |
| Není kouře bez ohně. | Když se o něčem mluví, bývá na tom zrnko pravdy. |
| Bližší košile než kabát. | Vlastní zájmy jsou člověku bližší než zájmy ostatních. |
| Chybami se člověk učí. | Z vlastních chyb získáváme zkušenosti. |
| Komu se nelení, tomu se zelení. | Pilný člověk má úspěch. |
| Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. | Kdo nevyužije příležitost včas, může o ni přijít. |
| Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. | Konečný výsledek je důležitější než předčasná radost. |
RČENÍobrazné vyjádření konkrétní situace, dá se časovat
| Nosit dříví do lesa. | Dělat něco zbytečného. |
| Vytáhnout eso z rukávu. | Nečekaně použít silný argument. |
| Mít máslo na hlavě. | Cítit se provinile, být vinen. |
| Vytloukat klín klínem. | Řešit problém způsobem, který působí další problém. |
| Přijít s křížkem po funuse. | Přijít pozdě, když už je po všem. |
| Být na vážkách. | Být nerozhodný. |
| Mít oči jako ostříž. | Mít výborný zrak, být pozorný. |
| Házet perly sviním. | Nabízet hodnotné těm, kdo to neocení. |
| Být za vodou. | Být finančně zajištěný, v bezpečí. |
| Mít něco v malíčku. | Dokonale něco ovládat. |
| Být tvrdý oříšek. | Být obtížný problém. |
| Dělat z komára velblouda. | Zveličovat drobný problém. |
| Dělat kozla zahradníkem. | Svěřit odpovědnost nevhodnému člověku. |
| Rostou jako houby po dešti. | Něco se rychle množí. |
| Vzít nohy na ramena. | Rychle utéct. |
PRANOSTIKAo počasí a přírodě podle kalendáře
| Únor bílý, pole sílí. | Sněhová pokrývka v únoru prospívá půdě a úrodě. |
| Březen, za kamna vlezem; duben, ještě tam budem. | V březnu a dubnu bývá ještě chladno. |
| Medardova kápě, čtyřicet dní kape. | Prší-li na Medarda (8. 6.), čeká se deštivo i dál. |
| Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. | Po 13. 12. se noc začíná zkracovat. |
| Svatý Martin přijíždí na bílém koni. | Kolem 11. 11. se čeká první sníh. |
| Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. | Kolem 24. 4. se příroda probouzí. |
| Svatý Matěj ledy láme. | Kolem 24. 2. taje led, končí zima. |
| Jaké počasí na Hromnice, takové bude i jaro. | Počasí 2. 2. předznamenává jaro. |
Vztahy mezi slovy
SLOVA NADŘAZENÁ, PODŘAZENÁ, SOUŘADNÁobecné × konkrétní × na stejné úrovni
Nadřazená — obecné pojmy zahrnující širší kategorii: ovoce, nábytek.
Podřazená — konkrétní zástupci obecného pojmu: jablko (ovoce), stůl (nábytek).
Souřadná — slova na stejné úrovni: jablko — hruška — banán.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ A MNOHOZNAČNÁjeden × více významů
Jednoznačná mají jediný význam: židle, netopýr.
Mnohoznačná mají významů více: klíč (od domu, k úspěchu, na ladění kytary), koruna (stromu, měna, královská), hlava (část těla, vedoucí osoba, hlava hřebíku).
SYNONYMAslova souznačná
Slova se stejným nebo velmi podobným významem — lze je zaměnit, pomáhají vyhnout se opakování.
velký — mohutný, obrovský · krásný — nádherný, půvabný · říct — povědět, sdělit · chytrý — inteligentní, bystrý
ANTONYMAslova opačného významu
Slova s opačným, protikladným významem — vytvářejí kontrast.
velký × malý · krásný × ošklivý · statečný × zbabělý · mluvit × mlčet
HOMONYMAstejný tvar, různý význam
Slova, která stejně znějí i vypadají, ale mají různé významy a často i odlišný původ.
oko (orgán × oko na punčoše × oko v polévce) · zámek (stavba × na dveřích)
SLOVA CITOVĚ ZABARVENÁlichotivá × hanlivá
Vedle základního významu nesou citový náboj.
Lichotivá: domov (× byt), hrdina (× bojovník), maminka (× matka).
Hanlivá: fotr (× otec), otrapa, lump (× člověk).
ZDROBNĚLINYmenší velikost, něžnost
Vyjadřují menší velikost, něžnost nebo láskyplný vztah; tvoří se příponami -ka, -ek, -ička, -íček…
dítě — dítko · květina — kytička · dům — domeček
SPISOVNÁ A NESPISOVNÁ SLOVAformální × běžná mluva
Spisovná odpovídají normě, používají se v oficiálních a formálních situacích (škola, média): chléb, kdybychom, dobrý.
Nespisovná patří do neformální řeči a nářečí: chleba, kdybysme, dobrej.
SLOVA PŘÍBUZNÁspolečný kořen + významová souvislost
Mají společný kořen a souvisejí spolu významově; vznikají předponami a příponami.
LES: lesník, lesní, lesík, zalesnit · PSÁT: psaní, písemný, pisatel, přepsat · STAV: stavět, stavitel, stavba
Stavba slova a jazyka
SLOVO — SLABIKA — HLÁSKAod největší jednotky k nejmenší
Slovo — základní jednotka jazyka s významem, skládá se ze slabik.
Slabika — část slova, obvykle obsahuje samohlásku: kos (1), ba-bič-ka (3).
Hláska — nejmenší zvuková jednotka: slovo „dům“ = 3 hlásky d-ů-m.
| Samohlásky | krátké (a, e, i, y, o, u), dlouhé (á, é, í, ý, ó, ú/ů), dvojhlásky (au, ou, eu) |
|---|---|
| Souhlásky | měkké (ž š č ř c j ď ť ň), tvrdé (h ch k r d t n), obojetné (b f l m p s v z) |
PŘEDPONA — KOŘEN — PŘÍPONAstavba slova
Předpona stojí před kořenem a mění/rozšiřuje význam: ne-štěstí, pře-skočit, vy-jít, po-sbírat.
Kořen nese hlavní význam a najdeme ho ve všech příbuzných slovech: LES → lesník, zalesnit.
Přípona stojí za kořenem, často určuje slovní druh: vod-ní, kníž-ka, mal-ovat, kul-ička.
za-hrad-ník: předpona za-, kořen -hrad-, přípona -ník