Věta jednoduchá a souvětí
VĚTA JEDNODUCHÁjedna základní skladební dvojice
Obsahuje jen jednu základní skladební dvojici (podmět + přísudek) — má jedno sloveso v určitém tvaru a vyjadřuje jednu myšlenku.
Pes štěká. · Maminka vaří oběd. · Děti si hrají na hřišti.
SOUVĚTÍvíce vět jednoduchých; souřadné × podřadné
Skládá se z více vět jednoduchých spojených spojkami nebo čárkami. Počet vět poznáme podle počtu sloves v určitém tvaru.
Souřadné — spojuje věty hlavní (a, ale, nebo, proto…): Petr přišel domů a hned začal psát úkoly.
Podřadné — jedna věta hlavní + věty vedlejší, které ji doplňují: Když jsem přišel domů, začal jsem psát úkoly.
Základní skladební dvojice a podmět
PODMĚT + PŘÍSUDEKzáklad každé věty
Podmět — kdo/co vykonává děj; ptáme se kdo? co? (Pes štěká → „pes“).
Přísudek — co podmět dělá, co se s ním děje; ptáme se co dělá? co se děje? (Pes štěká → „štěká“). Obvykle obsahuje sloveso.
PODMĚT VYJÁDŘENÝ, NEVYJÁDŘENÝ, NĚKOLIKANÁSOBNÝdruhy podmětu
Vyjádřený — ve větě přímo uveden: Děti si hrají na hřišti.
Nevyjádřený — není uveden, poznáme ho z tvaru přísudku nebo kontextu: (Já) Čtu knihu. (On) Přišel pozdě.
Několikanásobný — složený z více jmen spojených spojkami a, i, ani, nebo: Petr a Pavel přišli do školy. Kočka, pes a králík spali v obýváku.
Spojovací výrazy
| Spojky | ||
|---|---|---|
| slučovací | a, i, ani, také | Petr a Pavel přišli do školy. |
| odporovací | ale, avšak, však, nýbrž | Chtěl jít ven, ale začalo pršet. |
| vylučovací | nebo, anebo, buď–nebo | Buď půjdeme do kina, nebo zůstaneme doma. |
| příčinné | protože, neboť, poněvadž | Zůstal doma, protože byl nemocný. |
| důsledkové | proto, tudíž, tedy, a tak | Byl nemocný, a proto zůstal doma. |
| podmínkové | jestliže, pokud, když | Půjdeme ven, jestliže přestane pršet. |
| Příslovce | ||
| časová | když, až, zatímco | Přišel domů, když začalo pršet. |
| místní | kde, kam, odkud | Půjdeme tam, kde je klid. |
| způsobová | jak, tak, podobně | Uděláme to tak, jak nám to řekli. |
| Zájmena a částice | ||
| zájmena | jenž, který, co | To je ta kniha, kterou jsem četl. |
| částice | totiž, přece, tak | Byl unavený, totiž pracoval celý den. |
Přímá a nepřímá řeč
PŘÍMÁ ŘEČpřesná citace v uvozovkách
Přesně cituje, co kdo řekl — píše se v uvozovkách s uvozovací větou (řekl, odpověděl, zeptal se).
Jana řekla: „Přijdu zítra.“ · „Přijdu později,“ řekl Petr. · „Přijdu,“ řekl Petr, „ale až později.“
NEPŘÍMÁ ŘEČpřevyprávění bez uvozovek
Předává obsah bez citace — bez uvozovek, s vedlejší větou uvozenou „že“ nebo „aby“; mění se osoba a čas sloves i zájmena.
Jana řekla, že přijde zítra. · Petr se zeptal, kdy přijde.